Dobrodružná cesta do Prahy
Ahoj kamarádi, tak jsem se rozhodla vám naspat něco o mě. Jako malé štěňátko jsem se držela maminky a pak mojí sestřičky. Společně jsme dováděly a hrály si na zahrádce u baráčku, kde jsem se narodila. Bydlelo tam s námi hodně pejsků. Znám i maminku Daisinky a řadu dalších. Jednoho dne přijelo velké auto a z něj vystoupil pán s černým pejskem, dvě paní a všichni k nám šli na návštěvu.
V plánu bylo úplně něco jiného než se jít mazlit s nimi. Přišli k nám a začali si prohlížet maminku, všechny ostatní hafíky a pak i nás ze sestřičkou. Jo abych nezapomněla,ten černý pejsek byla holka,9 letá Corine Mon Sable Blue, které říkají Daisy. Přijela se podívat do svého rodiště a taky na svoji maminku. Víc než maminka jsme jí zajímaly mi mrňata. Chodila okolo nás, čučela na nás a nevěřícně kroutila hlavou. Pravděpodobně si myslela, co to je za mrňousy? No nevím. Nakonec mě i ségru vzali do baráčku a tam se mluvilo o nás, jakou máme povahu, jak se chováme a co od nás můžou očekávat. Ten pán si se mnou pořád hrál a šahal mi na ouška. Pořád říkal: "Daisíku koukej to je pejsek". Tak trochu si myslím, že nejsem pejsek, ale fenečka, honilo se mi hlavou. Nakonec ta paní řekla, že si mě vemou. Proč si mě vemou? Nechápu, chci si tu hrál, být u maminky. Bojím se jít do světa, nemám nic připravené. Vyjeveně jsem se tulila k té druhé paní. To co si myslím já nikoho z nich nezajímalo. Zústala jsem přitulená u té paní a jako klíště jsem se k ní tulila. Nastoupili jsme všichni do auta a vyrazili tam kde to neznám. Cesta utíkala, auto krásně předlo a já usínala. Jízda po dálnici byla rychlá. Najednou začalo auto skučet. Museli jsme zastavit pod mostem ve stínu. Co to je proč tady v tom hluku? Paní co řídila řekla: "Došla nafta to je dobré", chvilku přemýšlela a pak zavolala telefonem svému tatínkovi. Ten slíbil, že přijede s kanystrem aby jsme mohli jet dál.