TATRANKA
Olinka napsala o mně Daisince:
Každý člověk dobře ví co je to tatranka a my pejskové tomu říkáme dobrota. Teď Vám budu vyprávet příhodu, která se opravdu stala - já však vím, že to nebylo správné a určitě by mě moje panička vyhubovala a čekal by mě i trest.
Představte si co provedla kámoška Daisy svému páníčkovi. Bylo vedro, sluníčko pálilo do našich černých kožíšků, z lidí tekl pot a proto šla Daisynka se svým pánem do restaurace, aby se osvěžil. No můžu vám říct není to daleko, přejdete silničku a buď jdete vpravo a nebo doleva. Je tam takový dům postavený do čtverce a na obou rozích jsou hospůdky Jsou od sebe asi tak podle mého psího čumáčku a očíček sto metrů, ale ono to stačí. A jak mi říkala kámoška když přešli silničku nastal první problém. Pán chtěl do leva, kde je Rio a Daisy vedla vpravo do Podkovy. Pán se rozlobil a rázným hlasem řekl: "Tam nechci, jdeme doleva!!" Z vyprávění jsem se dověděla, že se jí to vůbec nechtělo a tak se spolu chvíli dohadovali kam půjdou. No protože pejsek musí poslouchat svého pána, nakonec ustoupila ze svého a zavedla ho tedy do Ria.
Jó, vy to vlastně ještě nevíte, v té hodpůdce kam chtěla kamarádka se totiž rozdávají zmiňované Tatranky a to né ledajaké - suprové Čokotatranky. To je mňamka. Já už jsem tam taky jednou byla a řeknu Vám, že by nebylo marné tam zajít častěji. Takže se Daisynce ani nedivím, že tam ráda chodí. A hlavně víme obě, že v Riu je to fuj, opravdu nám tam nic nenabídnou a to ani mističku s vodu pejskovi nedaj. "Radši tam kamarádi nechoďte!!"
A když se pěkně pán usadil a dostal sklenici s pívem, nenápadně Daisy sledovala jak pije a přemýšlela co podnikne - jak se dostane k té tatrance. A pak ten správný nápad přišel. "Jen si pij a já si odskočím na tatranku a ptát se tě nebudu, stejně bys mi to zakázal", pomyslela si ve své buclaté hlavičce kámoška. Pomalým, nenápadným krokem, tak aby necinkala ani její rolnička, kterou nosí na obojku, se vydala k otevřeným dveřím a nikým nespozorována a také nezastavena byla na ulici a po chodníku utíkala rychle, co jí tlapky stačily do Podkovy.
Paní vrchní jí nabídla dobrůtku, tu spapala, pak si dala ještě jednu a najednou se začalo jednomu pánoví zdát divné, proč je tam sama. Zeptal se jí: "Kde máš svého páníka?" Daisy se na něj upřeně podívala, dopapala zbytek Tatranky a pomalu se vydala na cestu zpět. Ten hodný pán jí následoval a byl zvědavý kam ho dovede. Zavedla ho do Ria, sedla si tam co předtím seděla a dělala jako nic. Páníček ani nezpozoroval, že nemá pejska a když se dověděl o výpravě za dobrotama přišlo mu to legrační. Že to legrace byla tomu věřte. Důležité bylo, že se jí nic nestalo. Důvěrně Vám můžu povědět - Daisynka se mi svěřila s tím, že pokud jí pán příště zase neposlechne, v tom kam má jít, udělá to prý klidně znova.
Já osobně si myslím, že by jí měl pán tatranku koupit, ale nikdy nevíte co ho napadne. Každý pejsek hlavně musí hned nazačátku soužití otestovat situaci, pak bude vědět co od svého pána či paničky může očekávat a co projde.