DENNY A VAŘENÍ
KAMARÁD DENOUŠEK ŠEL VAŘIT !!
Na obrázku vidíte kamaráda Dennyho, jak stojí u kuchyňské linky a okukuje, co je tam dobrého. Přiznám se, že když mi říkal tuto svou příhodu, nevěřila jsem vlastním uším. Tak si to představte.
Jednoho dne si jeho pán řekl, že se mu nic nechce a to aby uvařil už vůbec ne, tak oblékl Dennouška do zástěry a nechal ho slídit po bytě. "Dennouš se může naučit vařit," řekl si jeho pán a v pohodě usínal v posteli. No uznejte, copak pes může něco uvařit? Vždyť vše co potřebuje či nejdůležitějšího dělá, tak na to potřebuje jazyk! No nebyl by to Denny, aby nepřistoupil na vše, co si pán vymyslí. Nechal si obléci paničky zástěru a honem rychle se běžel podívat, co je v kuchyni. Na kuchyňské lince byla připravena mísa a v ní maso, vedle ní koření, ovoce, oříšky - jednoduše vše, co je potřeba na přípravu večeře. "To je vůní, jak bych si dal masíčko!", řekl si Denny. Když uvažoval dál, proběhla mu hlavou myšlenka, jak asi pustím ten sporák? To asi nedokážu, ale pokusit se mohu. Upřeně se díval na tu železnou bednu s knoflíky vepředu a plotýnkami nahoře, co tomu lidé říkají kamna, na nichž si oni připravují pro sebe ty nejdobřejší speciality plné různých lákavých vůní. I přes veškerou snahu na nic nepřišel, šel tedy za svým pánem a snažil se ho přiměl k nějaké aktivitě. Ovšem pán tvrdě spal. "Takže žádná mňamka nebude? Proč tam jsou všechny ty věci připravené když spíš?", řekl si zklamaně Denny. Jeho velké hnědé oči zesmutněly při pomyšlení, že v míse je maso a sporák nejde zapnout. Proč jen ti lidé mají takové vymoženosti, když psi je nemohou používat. Myšlenky směřovaly pouze k tomu jedinému co psi chtějí a to ke žrádlu. Tak šel Denny zpět do kuchyně, sedl si před linku a dumal, co bude udělat. "Pán sice buď spí, možná dělá, že neví, co já teď chci a přitom tady leží ta mísa, její obsah mě láká - neměl bych jí sníst?", rozmýšlí si. Většina z Vás si teď asi domýšlí, představuje, jak to Dennouš zblajzl. Ale to se pletete, on byl frajer, hned si vzpomněl na to, že brzy přijde na návštěvu panička a přeci musí také něco jíst a proto mu možná i s tou přípravou jídla pomůže. Denny tedy šel do předsíně, lehl si a čumes přitiskl ke dveřím, aby dobře cítil, co se děje venku, který sousedův pes se zase vzteká, však to znáte - panelák. Když se mu už zdálo, že je to dlouhá doba, prošel se po bytě, zkontroloval mísu, zda je stále plná a vrátil se na své místo v předsíni. Čekání se vyplatilo, už nemusel čekat tak dlouho. Hned, jak paní dorazila, skákal radostí vysoko, ukazoval jí svůj model a strkal jí směrem do kuchyně. Tam jí ukázal mísu, smutně zakňučel a sedl si ke sporáku. Bylo jasné, co chce. Rychle se vrhli na vaření, společně vše připravili, Denny celou dobu pozoroval pohyby rukou. Pokud něco odpadlo, hned to uklidil a měl radost, že maso nesnědl a neudělal si tak malér. Jeho dohled byl vždy důležitý a o to víc to chutnalo. Denny pak dostal k večeři kuřátko a rýží s mrkví - mňam, to byla dobrota, lepší než granule, prý mlaskal radostí a spokojeně si šel po jídle lehnout a odpočinout na sedačku, kde předtím ležel jeho pán. Všichni pak měli legraci z toho, jak se Denník ke všemu postavil, překonal své velké chutě na syrové maso, které mají jiní psi velmi rádi. Jednou větou řečeno, obstál!!!