Denoušek a odpadkový koš
Denoušek a odpadkový koš
Pán odešel a byl takový divný a nervozní, prý na kurz. Pořád mluvil o nějakém Dymovi, co já vím, co to je?
Zapomněl mi dát i vodu do misky, ach jo. Zavřel koupelnu a záchod. Tak jsem bez vody. Začnu hledat, co by se tu tak dalo vyčmuchat a vyzískat k snědení.
A hele, koš! Ten pěkně voní, tam si něco dobrého dám! Tak jsem ho povalil tlapkami a jéje, tolik zajímavých věcí se na mě vyhrnulo, až jsem se lekl, tolik vůní, ten pán tu má ale věci! Už vím, proč mi to tají, ale nevím, proč mi to skrývá, vždyť jsou to takové voňavé mňamky, pán asi nemá vkus nebo co, že to vyhazuje do koše. A tak jsem se do toho pustil. Trhal jsem, lízal, co se dalo a najednou ouha! Kus konzervy mě skříplo jazýček! Co teď? Mával jsem s ní, ta mrcha nechtěla pustit a já slintal jako kdybych měl tu kachnu, ale o tom vám povídal jindy. Tak jsem si šel lehnout na pelíšek a čekal jsem páníčkovu záchranu, protože jsem si s tím nevěděl rady. Ani štěkat jsem nemohl, abych ho přivolal a najednou slyším z venku jeho kroky, výtah, cinkání klíčů, cvak, cvak, a já, už skoro bezmocný nevědíc co dál, jsem ho přišel přivítat.
Denny, Denoušku, co jsi to tu vyváděl? Ukaž, to je hrůza, vždyť se pořeřežeš, já se bojím s tím něco dělat! Denny, ty jsi prostě nenapravitelný žrout a pro kus žrádla by jsi si nechal vzít svůj jazýček.
Sám pán si vyčítal, že pro hloupé zaměstnání mě tu nechal samotného bez pomoci!
Bylo to opravdu o strachu, abych se nepořezal, když mi tu fuj zpříčenou konzervu sundaval z jazýčku. Pořád mi říkal: "Nehýbej se," a já se hýbal a vypadalo to, že tomu nerozumím. Nedokázal jsem být v klidu, bál jsem se že to tam budu mít napořád. Nakonec se nám ta nebezpečná věc podařila odstranit a pán byl rád. Ovšem já ještě víc. Pán musel pak uklízet tu spoušť, kterou já jeho pejsek udělal tím, že jsem roznesl celý obsah odpadkového koše po celém bytě.
Od té doby už pán vynáší koš pravidelně a dbá na čistotu v kuchyni a i na to, aby byla v misce vždy čistá a čerstvá voda.