KACHNA A DENOUŠEK
Denny a kachna
Byly vánoce roku 2002 a páníček Dennyho, si na Štěpána usmyslel,
že upeče v troubě kachnu, kterou mu přinesla moje panička jako dárek.
Protože byl bez práce a neměl penízky, pomohli jsme mu. Věděla jsem,
že z té kachny nebudu mít nic, ale já toho jejího kamaráda Mirka tak
miluju! Vždycky, když se vidíme, tak mu olížu ruce! On tak zvláštně
voní, že prostě neodolám. Pořád si ho získávám, i když to asi není
nutné, vždycky má ke mně tak vlídná slova, že se poddám. Potom mi
vždycky dá nějaký ten pamlsek, pohladí mne a jsem tak šťastná, že se
můžu přátelit s tak hodnými lidmi. Blížila se tma, kachna byla upečená
a plech s ní byl položený na horní straně sporáku. Panička dala povel,
"postroj". Tak jsem musela poslechnout a jeli jsme domů. Víc vím jen z
vyprávění od Denouška. Tak tady to je:
Dennyho páníček nás šel doprovodit na zastávku, jeho nechal doma, že se cestou staví v baru Na konečné tramvaje. Měl tam kamarády - jednoho discomana, policisty z callcentra 158 a z kriminálky z Prahy 9 a další různé lidi. On tolik obdivoval služebního policejního pejska, až se páníčkové spolu opili a můj páníček na mne úplně zapomněl. Vrátil se domů až ráno, když začalo
svítat. "Denny, co to tu je za svinčík sakra?" Chudák Denny. Byl to příšerný pohled. Plech na zemi, všude mastné skvrny, exkrementy po celém obýváku a neskutečný puch. Od té doby vím, že pečená kachna s pečícím plechem položená na odkládací ploše sporáku a pes sám v bytě je nesmysl. Taková hloupost mně přišla na 750 korun u veterináře, za léčbu přepapaného psa. Příště si takové výstřelky určitě odpustím.