MOJE PSÍ DOUPĚ

Další den ráno, plně odpočatý a nabitý energií jsem začal přemýšlet kam vyrazím. Peginka navrhovala jít se podívat po obchodech, Kulíšek by raději jen ležel doma a já jsem na tabletu našel, že Mariánské Lázně nejsou jen městem lázeňským, kde jsou minerální vody, ale i městem parků a altánků.

Chtěl bych se po nich podívat. Město samotné leží mezi kopci obklopené lesy. Na jednom kopci uprostřed lesa si šikovní lidé vybudovali park, kde si pro radost vytváří miniatury staveb, mostů, věží, zámků a rotund. Je zde zámek Kynžvart, hrad Karlštejn, most z Písku a také je tu zmenšenina lanovky na Ještěd, železnice a lodičky. Každý si tu může najít co chce a co má rád.

Já jsem si tedy jako vždy vynutil jet na Krakonoše. Jelo se autobusem až na kopec. Od zastávky to bylo kousíček. Přes nechuť Peginky a Kulíška se tady procházeli a okukovali baráčky a sošky, které tu stojí. Asi po třech hodinách jsme byli tak uťapkaní, že nebylo jiné řešení, než jet domů. Autobus nejel, pěšky se mi nechtělo a já uviděl v dálce, jak se něco nese vzduchem. Vystrčil jsem svůj dlouhý krk nahoru a vidím nějaká červená vajíčka jak jedou po drátě. "Co to je" ptám se.nejen sám sebe, ale i paničky. "To je lanovka" dostala se mi odpověď. "Tak fajn jdeme na ní hurá" štěkám jak o závod. Vzhledem k tomu, že jsem byl neodbytný jelo se lanovkou dolů. Já seděl v prvním vajíčku a paničkou a Kulíškem,

Peginka v druhém s páníčkem. Moc se mi to líbilo jak to jelo a občas se to zhouplo. Mě to nevadilo, koukal jsem s čumáčkem u okna dolů a sledoval co se děje kolem. Kulíšek tiše seděl, pomalu ani nedýchal jak se bál. Peginka prý seděla a strachy se klepala, bála se aby nespadla. To jsou atrakce pro nás pejsky. Co chci vše můžu vyzkoušet. Co by za to jiní pejskové dali. No mají smůlu panička je jen naše. Jo a když jsem sjel dolů, hned bych jel zase nahoru, ale nešlo to. Museli jsme jít domů. Naprali jsme si bříška a spokojeně usnuli a spali až do rána.