MOJE PSÍ DOUPĚ

Přátelé trvalo moje těšení celý týden. Konečně měla panička dovolenou, jízdenky byly v obálce, jen se musely zabalit bágly s oblečením a vším potřebným pro nás čtyřnohé cestovatele. Jako jestli si někdo myslí, že jsem pomáhal balit tak to teda ne. Dohlížel jsem zda se tam dává jídlo, pamlsky, misky a podobně. Takže jsem asi taky pomáhal. Batohy se chystaly dlouho do noci. No ráno jsem byl jak zmlácený pes. Byl jsem zachumlaný v posteli a vůbec se mi nechtělo vstávat. Musela mě panička z postele dostat slovy: "Pokud okamžitě nevylezeš nikam nejedem".

Vyletěl jsem jak střela, doběhl ke dveřím a začal štěkat: "Dělejte, už chci být v autobuse." Jeli jsme na Florenc, odkud jjede náš autobus vím, jsem mojí paničky šikovný kluk a byla by to taky ostuda se jít zeptat na informace.

Stál jsem na nástupišti a očekával super žlutý autobus FunRelax. Nic z toho se nekonalo. Přijel ošklivý obyčejný zelený autobus bez stevardky, o čokoládě a novinách jsem si mohl nechat jen zdát. Musel jsem nastoupit a jet, ale já začal kňučet, poštěkávat a brumlat, tak jako vždy, když se mi něco nelíbí. Už na Hradčanské byla panička naštvaná, říkala mi že vystoupíme a nikam nepojedeme. Jsem chytrý, když autobus stál byl jsem potichu. Autobus se rozjel a já začal opět vyvádět. Na letišti chtěla panička vystoupit a přece nej jet na vlak. Pak mě převezla. Vyndala z batohu buvolí kost, já hlupák se nechal napálit. Začal jsem jí žvejkat a mlaskal jsem docela dlouho. Až jsem z toho všeho mlsání usnul a probudil se až v Karlových Varech. S velkým řevem jsem vytáhl paničku z autobusu a hurá se venčit.

Pak něco popít a pojíst a hurá do vláčku motoráčku. To byla paráda seděl jsem za strojvedoucím, díval se na cestu a byl jsem už hodný kluk. Dojeli jsme na zastávku v Mariánských Lázních a už jsem viděl nás penzionek. Jé jak já byl šťastný ......

..... ten je co? Jo tak příště vám povím víc !!