Můj kamarád Edoušek a papání
Jsem velký kluk, co se ničeho nebojí a přesto mne dvě moje kámošky převezly. Toto o mně napsala Olinka:
Eda to je super kamarád. Běhal rychle co mu jeho čtyři tlapky stačily, když se rozdávalo papání udělat skok a byl na místě co potřeboval. Věřte mi, kdybych si nehlídala svou porci granulek asi bych se nenajedla celou dobu co tu byl. Shltal svoje jídlo a snažil se vetřít k mé misce. Ze začátku jsem si nevěděla rady, přemýšlela a dumala co s tím mám dělat a nenaskýtala se mi jiná možnost než jít žalovat paničce, že
mi Edík papá z misky. Než jsme se společně vrátily byla moje miska prázdná a on slušně spinkal na pelíšku. "No řekněte, nebyla to smůla?" Panička mě poučila, že místo stěžování u ní, si musím hájit svou misku a nedat se. "No ale copak to jde když je někdo silnější, statnější a rychlejší než já? No uznejte nejde to!"
Někdo by si řekl, že jsem to vzdala a trpěla hlady, ale to já tedy ne. Svěřila jsem se mojí kamarádce Daisynce, ta má hodně zkušeností s lumpíkama jako je Edík, taky každého vyhání od jídla, jenom mě dopřává mou porci. Je to chytrá holka a tak řekla: "Nic se neboj dnes u vás spinkám budu taky papat a běda Edovi přiblížit se k našim mističkám." To by jste nevěřili co bylo. Jako vždy dostali jsme všichni tři jídlo, Edík udělel hop, skočil ke své misce a to jí měl jinde než my, sežral svou popci a udělal další skok a byl u nás. Možná si najivně myslel, že Daisy je stejný dobrák jako já, avšak to se splet. Daisy se podívala přísně a když to nezabralo výhrůžně zavrčela a co myslíte, že Eda udělal. Poodstoupil a díval se, bylo mu znát z očí jak si říká: "Co to má být já jsem tu a mě musíte poslouchat." Po chvíli to zkusil znova a dopadlo to stejně tak se sebral a šel spát. Já byla moc ráda, že jsem se mohla napapat a Daisynce jsem vděčná, že mi pomohla.
Já Eda o tom přemýšlím dodnes, co se stalo, že mě takto ty dvě holky doběhly !!