MOJE PSÍ DOUPĚ

Bylo parné léto a já jsem byl unavený a sotva jsem přežíval. Neměl jsem chuť cokoli dělat. Seděl jsem doma u tabletu a přemýšlel co podniknu. Panička má za týden dovolenou, tak musíme někam vyrazit. Čučím na obrazovku a najednou mi tam skočila reklama na wellnes dovolenou v Mariánských Lázních. V mojí hlavičce se mi zrodil plán. Wellnes dovolená to být zrovna nemusí, ale pojedeme do Mariánek. Olinka o nich vždy tak hezky mluvila, jezdila tam s paničkou a radila, že se tam mám taky podívat. Nápad byl, ale jak to udělat a pořádně naplánovat. Hledal jsem tedy na internetu nějaké možné a pro mě psa příjemné a dostupné ubytování. Našel jsem řadu šíleně drahých a luxusních hotelů. To mě vůbec neuspokojilo. Proto jsem přešel na penziony. Nebavilo mě to hledat, nacházelo mě to samé nesmyslné varianty, nechtěli tam nás psí mazlíčky. Hledal jsem a současně nadával: "Ta ubytovna kam jezdila Olinka je zrušená či co, že tady není vidět!" Nakonec už pěkně rozpálený a naštvaný jsem chytil telefon a zavolan na infocentrum do Mariánek. Vzala to nějaká ženská tak jsem na ní do sluchátka zaštěkal: "Chci tam k Vám jet, proč nemáte tu ubytovnu co tam jezdila Olinka!" Něco blekotala jako, že je zrušená nebo já nevím co tím myslela. Vztekle jsem na ní zahulákal: "Dělej, něco mi poraď musím to zařídit hned teď!" Asi ze mně byla trochu vyplašená a divila se, že jí volám já chytrý pes Eďánek. Nakonec z ní vypadly tři penziony někde v Ušovicích - kde bych je tam asi tak měl hledat jsem opravdu nevěděl. Zaječel jsem vztekle: "Něco lepšího tam nemáš, jak to mám asi najít?" Pak z ní vypadlo to nejlepší co mohlo Penzionek Renata. "Jupí to je to pravý je mi jedno kde to je, tam jedu díky moc!" zaštěkal jsem do telefonu a bouchl s ním o postel. "Hurá, hurá mám ubytování jmenuje se to jako moje panička Renata. Zařiď to páníčku, zavolej tam a domluv to a hned!" Jak jsem já generál Eda nařídil, tak se stalo. Pán to zařídil, paní na telefonu souhlasila, že tam může přijet celá naše psí smečka a já se těšil na cestu a pobyt.