Eda si vymyslel chatičku a dovolenou
16. 10. 2016
Byl pátý červenec 2015 a Peginka s pánem odjíždí někam k rybníku. Nevím přesně, je to u Hluboké nad Vltavou. Původně tam měl jet sám pán pod stan, ale Eda chtěl jet také, ale do chatičky. Zařídila se chatička a Edánek se nemohl dočkat, jak se tam bude koupat, dovádět a hlavně válet na palandě v baráčku. Pak zavolal páníček Timovi a domluvil s ním, že přiveze meruňky. A hned Eda otočil, že chce být doma, vidět Tima a nikam prý nepojede. Já bych jel, ale copak můžu nechat paničku napospas Edovi? Tak to zbylo na Peginku. Už v sobotu si balila batůžek, sháněla co si tam má dát, papání, dečku, kostičky, plyšáky a misku na vodu, láhev a bumbání. Určitě ho naplnila nejlíp jak mohla. Taky byl těžký.
Je osm hodin, vyrážíme zavelela a vesele podupávala u bytových dveří na chodbu. "Už jdu", ozýval se páníčkův hlas. "Tak dělej a nezdržuj, ujede vám autobus!" přidal se k ní Eda. "No jo, už se valím," zněla odpověď a z poza rohu se vynořilo tělo s batohem. Natěšená černá fenka vyrazila ze dveří jako blesk, skákala, mlátila ocáskem a utíkala na metro a autobus, který jí zavezl tam co potřebovali.
Já Kulíšek, Eda a panička jsme si užívali, zavařovali ty meruňky a byla pohodička. Ten klídek, volnost a nemuset nic dělat.
Eda byl sice v práci, ale já doma relaxoval.
Volala v pondělí Peginka, že byla v nějaké zvířecí zahradě co to asi je? Panička mi vysvětlila, že jsou tam schovaná zvířátka, která by jinak v přírodě nepřežila a lidé se tam na ně chodí dívat. Peginka křičela do sluchátka na Eďana: "Byla jsem tam a jsou tam klokani. Tys je neviděl héč já jo!" a vesele se u toho smála. Eda nejdříve zvážněl, pak začal pobrumlávat a nakonec si dupnul a řekl: "Přijedu a půjdu se tam podívat, jen co zavařím meruňky!"
Jak řekl tak udělal. Přemluvil paničku, že se tam musí určitě dojet.
Eda byl sice v práci, ale já doma relaxoval.
Volala v pondělí Peginka, že byla v nějaké zvířecí zahradě co to asi je? Panička mi vysvětlila, že jsou tam schovaná zvířátka, která by jinak v přírodě nepřežila a lidé se tam na ně chodí dívat. Peginka křičela do sluchátka na Eďana: "Byla jsem tam a jsou tam klokani. Tys je neviděl héč já jo!" a vesele se u toho smála. Eda nejdříve zvážněl, pak začal pobrumlávat a nakonec si dupnul a řekl: "Přijedu a půjdu se tam podívat, jen co zavařím meruňky!"
Jak řekl tak udělal. Přemluvil paničku, že se tam musí určitě dojet.
Ve středu ráno po probuzení, bereme batoh, vak se mnou Kulíškem a na vodítku Edu a utíkáme na metro. Autobus na nás již čekal na nástupišti, jen tak tak jsme ho stihli. Uvelebeni a patřičně rozvaleni jsme vyrazili svěr České Budějovice. Napadlo mě dívat se z okénka na autíčka, a krajinu co ubíhala okolo autobusu, avšak za pár chvilek mne přemohl spánek a já chrněl až tam co jsme vystupovali. Přestup na další spoj směr Hluboká nad Vltavou byl hned a nemuselo se dlouho čekat. Když se autobus doplazil do naší cílové zastávky čekalo na nás autíčko s pánem a hurá do kempu u Bezdrevu.
Vyskočili jsme z auta a Eda zaštěkal: "Kde je ta chatka, která to je!" Z jedné chatičky se ozývalo podupávání a známé skákání do výšky. To bylo jasné znamení, kde na nás čeká Peginka. Měla velkou radost, že jsme přijeli. Radostí nás olizovala, vrtěla ocáskem a očíčka jí jiskřily radostí, že nás zase vidí.
Edan vletěl do chatky, celou jí prosvištěl a pročenichal svým zvědavým čumáčkem. Když byl hotov postavil se u dveří a zaštěkal: Jede mi mašina jedu za těma klokanama, dělejte!" Vysvětlování, že má na to dost času třeba zítra bylo marné. Chtěl tam jít hned tak štěkal tak dlouho až panička a páníček ustoupili a vzali nás na vodítka a honem se běželo na mašinku co tam jezdí.
Komentáře
Přehled komentářů
Kulíšku co to povídáš, já jsem si to nevymyslel, ale když už dovolená u vody tak určitě ne pod stanem. To by mně bolelo celé tělo. Ležet někde na kořenech stromů ve stanu to už na mně není. Tehdy mi bylo už 11 let takže jsem si zasloužil mít svou postýlku s peřinkou. No né kamarádi?
To není pravda
(Generál, 16. 10. 2016 12:06)