DOPIS PRO RENATKU
Ahoj moje Renatko,
teď, když jsem za "Duhovým mostem" už tak dlouho, řekla jsem si, že bych Ti měla napsat také dopis domů. Je mi líto, že jsem nenapsala dřív Renatko, ale já jsem byla tak zaneprázdněná za duhovým mostem, že jsem neměla ani čas moc myslet na náš společný domov. Říkali mi tady, že je to v pořádku, a že to pochopíš. Doufám, že ano. (Myslím, že to budeš chápat.)
Pamatuji si, na poslední den, kdy jsem se necítila moc dobře a ty jsi plakala? Pamatuji si také na ten poslední večer, že jsem Tě viděla a slyšela a cítila Tvoje doteky a objetí ... Vzpomínám si, že jsem slyšela "Zlatíčko musíš běžet, máme tě rádi, jsi naše šikovná holčička, budu stále s Tebou" a že poslední příkaz byl "Neboj se a pozdravuj tam Denouška". Nevěděla jsem, co jsi tím měla na mysli a tak jsem se otočila běžela a šla velkou mlhou, která byla přede mnou. Uviděla jsem největší most, jaký jsem kdy viděla! Kam se na něj hrabe "Nuselský most" po kterém jsme spolu chodily. A tolik přátel bylo vidět na druhé straně! Oni si všichni hráli s hračkami a byli veselí! Měla jsi pravdu, když jsi mi říkala, abych se nebála a šla sem, tam kam šel Denoušek před lety!
Moje nožičky šly stále kupředu, ale moje srdce mně stále táhlo zpátky. Tvoje doteky se stávaly lehčí a lehčí, chtěla jsem se vrátit a přijímat od Tobe tvoji lásku, ale já jsem byla tak překonána pocitem zvědavosti, jak vypadá to šťastné místo za mostem, že jsem neměla sílu jít zpět! Moje nožky se začaly pohybovat na vlastní pěst, jako jemný vánek. Nedokážu to vysvětlit, ale nepochybovala jsem, že by to nebyla správná věc!
Tak jsem šla přes ten velký, velikánský můstek sama! Podívala jsem se na Tebe, protože jsi vždy stála po mém boku, šla se mnou, ale tohle bylo něco jiného. Vzdalovala jsem se Ti. Neměla jsem obojek kolem krku ani vodítko s připojením k Tobě, byla jsem navolno bez ničeho! I když jsi tam nebyla se mnou, necítila jsem se sama! Vlastně jsem se cítila, jako bych měla obrovskou pláštěnku lásky omotanou kolem svého těla, čím víc jsem šla, tím snazší to bylo dýchat! Tak jsem si šla! A cítila jsem stále více tepla z toho velkého objetí, a tak jsem šla dál! Nakonec jsem překročila přes velký most. Udělala jsem to sama, paničko!
Když jsem se sem dostala, Denoušek a všichni mí noví přátelé mne pozdravili a pomohli mi sejít z mostu, bylo to tak prima! Dali mi pár křídel a řekli, že jsem nyní anděl strážce Tebe!
To, co jsem se naučila během těchto posledních několika týdnů a měsíců, bylo úžasné a nic podobného jsem neviděla! Jsme všichni stejní, máme všichni křídla a my všichni máme stále hlídat lidi. To jsi ty, Renatko a naši blízcí! Jsi moje hlídaná Osoba a já jsem tvoje hlídající Fenka Olinka! Měli jsme tak krásný a dlouhý společný život a já vím,že vám všem hodně chybím, ale prosím, vězte, že jsem ve svém novém domově za Duhovým mostem také šťastná!
Poslala jsem vám pejska "Kulíška", takže nebudeš sama. Dej mu celé své srdce, jako jsi dala mně. Podívám se k vám každý den, abych věděla, že máš v Kulíškovi svou novou lásku a poklad. Pokud Ti tolik chybím, podívej se na duhu a pomysly si, že jsem tam na druhé straně a čekám, že půjdu znovu na procházku s Tebou. Vždy budu ve Tvém srdci! Mám tě ráda Renatko! Už je čas, abych si šla zase hrát, mám vás všechny ráda. Tvoje Olinka