Něco o mně
Jak jsem se narodila a co bylo poté
Narodila jsem se 8. dubna 1999 v Dubské Lhotě nedaleko Vimperka. Dostala jsem jméno Olina. Moji psí rodiče byli hodní, avšak dlouho jsem s nimi nebyla. Přibližně ve dvou měsících jsem šla do světa, poznávala jeho krásy a nástrahy a učila se vše co psí holka má znát. Vždyť víte!
A v roce mého života zjistili lidé, že jsem chytrá a dovolili mě studovat. Studiu jsem se věnovala šest měsíců, což je v psím životě dost dlouhá doba na to, abych zdárně složila psí maturitu v oboru vodící pes a vrhla se následně do pracovní činnosti.
Dali mě k jednomu páníčkovi, který se mi nezamlouval a tak se přiznám, že jsem ho i neměla ráda, zlobila ho a on naoplátku na mě zase občas zakřičel. No nebyla bych psí dáma, kdybych si nepostavila hlavu a neudělala něco natruc.
No co myslíte, že jsem vymyslela?
Jednoho dne jako vždy jdeme na procházku do Grébovky, to je park v Praze pro ty co to neznají. Pán mě dal volno, já běhám, skáču, dovádím, pak najednou zazněl povel "Ke mě!! a hned". "No to zrovna" řekla jsem si. "Už tě nechci" proběhlo mi hlavou. Dovedete si to představit co následovalo - nejen, že jsem neposlechla, nepřišla, ale skovala jsem se do tak dobrého úkrytu, že když mě hledal nemohl mě najít. Zavolal si na pomoc mojí učitelku, volali, hledali vše marné. Byla už tma, pozdě v noci a všichni chtěli spát i můj pán řekl, že na mě kašle. Jen moje učitelka volala a hledala dál. Jednoduše se nevzdávala. Věděla jsem, že jí na mě záleží. Rozhodla jsem se - pomalým plazením, že přijdu až k ní a ukážu se. Ale bála jsem se, že dostanu za ouška. Její kroky se vzdalovily a já myslela, že tam zústanu sama. Pak najednou slyším známý zvuk jejího auta, jak jede po asfaltové cestě směrem ke mně. "To je můj čas" řekla jsem si a vykoukla z pod větví křovin. Ona rychle zastavila vyběhla z auta a šla ke mně. Jé to bylo radosti když mně uviděla. Objala mě, hladila a pronesla větu, kterou si pamatuju: "Ty moje holčičko, cos to provedla?" Zamrskala jsem ocáskem, olízla jí a z její tváře a z jejích slov bylo jasné, že už k pánovi nejdu. Vzala mě k sobě domů a za nějaký ten den mě ukázala dnes už mojí paničce, s kterou jsem dnes již šest let, má mě moc ráda a věřte nevěřte jsem jenom její - Olinka a když jsem extra hodná tak i Beruška.
Pokud budete chtít, napíšu Vám jaké to bylo, když jsem jí poprvé potkala a jak to dopadlo dál.